Test Z První Pomoci - Www.zachrannasluzba.cz

30 otzek
Test Z První Pomoci - Www.zachrannasluzba.cz

Správná je vždy právě jedna odpověď. Vyhodnocení každé odpovědi se zobrazuje hned u následující otázky. Kliknutím na "Correct answer" si můžete znova zobrazit znění předcházející otázky spolu s vyznačením správné odpovědi.Pokud není u otázky uvedeno jinak, jde vždy o laickou první pomoc.Test je generován náhodným výběrem z cca 100 testových otázek - každý test je tedy aspoň trochu jiný :-)Pokud dosáhnete úspěšnosti alespoň 80%, budete si moci na konci testu vytisknout certifikát se jménem, které uvedete na začátku (pro uklidnění - individuální výsledky tohoto testu nejsou veřejně dostupné).Na vyplnění testu (30 otázek) je max. 20 minut, začátek = stisknutí tlačítka START QUIZ.Autor testu: Ondřej Franěk, www.resuscitace.cz // www.zachrannasluzba.cz

Please wait...
Questions and Answers
  • 1. 
    Resuscitace (oživování) je:
    • A. 

      Postup sloužící pro dočasnou náhradu a případné obnovení životních funkcí (oběhu a dýchání).

    • B. 

      Postup sloužící k omezení následků šoku.

    • C. 

      Latinský ekvivalent termínu „první pomoc“.

  • 2. 
    Základní postup resuscitace dospělého laikem se skládá z těchto kroků:
    • A. 

      Přivolání pomoci, záklonu hlavy, zahájení a provádění nepřímé masáže srdce a případně dýchání z plic do plic.

    • B. 

      Provedení trojitého manévru, vyčištění úst a dvou vdechů z plic do plic. Pokud se postižený nebudí, následuje přivolání záchranné služby a zahájení a provádění nepřímé masáže a dýchání z úst do úst v poměru 30:2.

    • C. 

      Provedení trojitého manévru, uložení do „stabilizované“ polohy a nahmatání pulsu. Pokud není puls hmatný, následuje přivolání záchranné služby a zahájení a provádění dýchání z úst do úst, případně nepřímé masáže srdce.

  • 3. 
    Hlavní odlišností resuscitace dítěte od dospělého (kromě použití přiměřené síly a objemů dechu) je:
    • A. 

      U dětí je podstatný jiný poměr vdechů a kompresí hrudníku.

    • B. 

      Prioritním krokem u dětí je uvolnění dýchacích cest a provedení "vypuzovacích manévrů".

    • C. 

      U dětí nikdy neprovádáme dýchání z plic do plic.

  • 4. 
    Mezi "vypuzovací manévry" NEPATŘÍ
    • A. 

      Gordonův manévr (údery plochou dlaní mezi lopatky).

    • B. 

      Heimlichův manévr (prudké mačkání nadbřišku postiženého).

    • C. 

      Esmarchův manévr (uvedení do stabilizované polohy se záklonem hlavy).

  • 5. 
    Základní laická resuscitace by měla být zahájena tehdy, pokud:
    • A. 

      Postižený nereaguje a nevyvíjí žádnou spontánní aktivitu s výjimkou případných ojedinělých nádechů („lapavých dechů“).

    • B. 

      Postižený nereaguje, je bledý, dýchá nápadně rychle.

    • C. 

      Postižený nereaguje a nemá hmatný puls.

  • 6. 
    Kolaga, se kterým jste sami v kanceláři, náhle zkolaboval, nehýbe se, nedýchá, nereaguje na poplácání po tváři a oslovení.  První, co uděláte, bude:
    • A. 

      Pokus o nahmatání pulsu na krkavici nebo na zápěstí.

    • B. 

      Zahájení dýchání z plic do plic.

    • C. 

      Přivolání pomoci.

  • 7. 
    Spoluhráč při volajbalu náhle zkolaboval, leží, nehýbe se, asi 1x za dvacet sekund se zhluboka lapavě nadechne. Je potřeba přivolat pomoc a ihned:
    • A. 

      Zahájit dýchání z plic do plic, protože tato frekvence je příliš nízká.

    • B. 

      Zahájit nepřímou masáž srdce.

    • C. 

      Otočit postiženého do stabilizované polohy, protože hrozí riziko vdechnutí zvratků.

  • 8. 
    Pro uvolnění dýchacích cest laiky se doporučuje především:
    • A. 

      Provést záklon hlavy.

    • B. 

      Provést „trojitý manévr“ (záklon hlavy, otevření úst a vytažení jazyka).

    • C. 

      Rukou nebo vhodným nástrojem zkusit vytáhnout jazyk z úst.

  • 9. 
    Nepřímá masáž srdce se provádí stlačováním hrudníku nataženýma rukama propnutýma v loktech:
    • A. 

      Na hrudní kosti asi uprostřed hrudníku.

    • B. 

      Na hrudníku dva prsty vlevo od hrudní kosti v místě srdečního hrotu.

    • C. 

      Na hrudní kosti při jejím spodním okraji.

  • 10. 
    Při dýchání z plic do plic by měl objem vydechovaného vzduchu odpovídat asi: 
    • A. 

      Polovině normálního nádechu zachránce, ale vždy se provádějí dva vdechy za sebou.

    • B. 

      Hlubokému nádechu zachránce.

    • C. 

      Normálnímu nádechu zachránce.

  • 11. 
    Podle nejnovějších poznatků je v případech, kdy laický svědek příhody přímo zastihl kolaps dospělého postiženého, výhodnější provádět v rámci resuscitace pouze nepřímou srdeční masáž. V ostatních situacích platí doporučený univerzální poměr kompresí hrudníku a dýchání z plic do plic:
    • A. 

      U dospělých 30:2, u dětí 5:2.

    • B. 

      Vždy 30:2 (s výjimkou novorozenců).

    • C. 

      U dětí i dospělých 15:2.

  • 12. 
    Pokus o nahmatání pulsu by měl laik provést:
    • A. 

      Jen tehdy, pokud postižený je v bezvědomí a nedýchá.

    • B. 

      Vždy, pokud postižený upadl do bezvědomí.

    • C. 

      Nikdy – laikům se nedoporučuje hmatat puls pro velkou pravděpodobnost falešného výsledku.

  • 13. 
    Pro laiky je nejlepší hmatat puls:
    • A. 

      Na tepně na zápěstí.

    • B. 

      Nikde – laikům se nedoporučuje hmatat puls pro velkou pravděpodobnost falešného výsledku.

    • C. 

      Na krční tepně.

  • 14. 
    „Lapavé dechy“ – nádechy v nápadně dlouhých intervalech nebo ojedinělé nadechnutí:
    • A. 

      Jsou typickou známkou náhlé zástavy oběhu, kdy je potřeba ihned začít s resuscitací (zejména nepřímou masáží srdce).

    • B. 

      Jsou typickou známkou otravy alkoholem nebo drogami, postiženého je nutné ihned uložit do „stabilizované polohy".

    • C. 

      Jsou pro dýchání sice nedostatečné, ale znamenají, že krevní oběh je v pořádku.

  • 15. 
    Resuscitaci ukončíme: 
    • A. 

      Pokud začne postižený normálně dýchat.

    • B. 

      Jakmile se postižený aspoň jednou zřetelně nadechne.

    • C. 

      Pokud nemůžeme provádět dýchání z plic do plic.

  • 16. 
    Pokud v průběhu resuscitace přetrvávají lapavé dechy (nádechy v nápadně dlouhých intervalech):
    • A. 

      Přerušíme resuscitaci a zkontrolujeme tep na krčení tepně. Pokud není tep hmatný, pokračujeme v resuscitaci.

    • B. 

      Pokračujeme v resuscitaci, dýchání z plic do plic se snažíme provádět synchronuzovaně s lapavými nádechy.

    • C. 

      Pokračujeme v resuscitaci bez dýchání z plic do plic, které je za těchto okolností nevhodné.

  • 17. 
    Během koupání v přehradě najednou kdosi volá o pomoc - ve vodě je člověk v bezvědomí. Po vytažení na břeh nereaguje, nedýchá. Je přivolána záchranka a zahájena neodkladná resucitace. Místo je ale velmi špatně dostupné a příjezd záchranné služby lze očekávat až za několik desítek minut. Kdy je možné ukončit resuscitaci?
    • A. 

      Po bezvýsledném úsilí trvajícím alespoň 20 minut.

    • B. 

      Při úplném vyčerpání zachránců.

    • C. 

      Pokud je postižený prochlazený a nedaří se obnovit tělesnou teplotu.

  • 18. 
    Pro kvalitu resuscitace má největší význam:
    • A. 

      Správný poměr mezi masáží srdce a vdechy z plic do plic.

    • B. 

      Co nejméně přerušovaná nepřímá masáž srdce, prováděná správnou frekvencí a dostatečně hluboko.

    • C. 

      účinné vdechy z úst do úst co největším objemem.

  • 19. 
    Optimální frekvence kompresí při nepřímé masáži srdce je:
    • A. 

      100x za minutu (téměř 2x za vteřinu) u všech postižených.

    • B. 

      60x za minutu u dospělých, 80x za minutu u dětí.

    • C. 

      Libovolná, podstatné je pravidelné střídání s vdechy z plic do plic.

  • 20. 
    Optimální hloubka kompresí při nepřímé masáži srdce u dospělého:
    • A. 

      Je 5-6 cm.

    • B. 

      Je 3-4 cm.

    • C. 

      Není stanovena, platí zásada „čím více, tím lépe“.

  • 21. 
    Pokud z jakéhokoliv důvodu během resuscitace nemůžeme nebo nechceme provádět dýchání z plic do plic:
    • A. 

      Ukončíme resuscitaci - samotná nepřímá masáž srdce je neúčinná a zbytečná.

    • B. 

      Pokračujeme v nepřímé masáži srdce a vždy po 30 kompresích uděláme cca 10 sekund pauzu.

    • C. 

      Pokračujeme v nepřetržité nepřímé masáži srdce.

  • 22. 
    Normální klidová dechová frekvence dospělého je:
    • A. 

      10 – 15 dechů za minutu.

    • B. 

      30 – 40 dechů za minutu.

    • C. 

      4 - 6 dechů za minutu.

  • 23. 
    Pokud není při zástavě oběhu prováděna resuscitace, začínají mozkové buňky nezvratně odumírat cca po:
    • A. 

      3-5 minutách.

    • B. 

      Jedné minutě.

    • C. 

      15 minutách.

  • 24. 
    Pokud si nejsme jisti, zda postižený v bezvědomí dýchá nebo nedýchá:
    • A. 

      Přiložíme k ústům zrcátko nebo brýle a sledujeme, zda se mlží.

    • B. 

      Postupujeme tak, jako kdyby postižený nedýchal, tj. zahájíme resuscitaci.

    • C. 

      Uložíme postiženého do „stabilizované“ polohy a vyčkáme cca 5 minut, zda dojde ke změně barvy rtů nebo obličeje.

  • 25. 
    Použití automatického defibrilátoru („AED“ - přístroje pro obnovení účinné srdeční akce elektrickým výbojem, který bývá umístěný na veřejně dostupných místech) laikem bez příslušného proškolení je v ČR:
    • A. 

      Zakázáno (neškolené obsluze hrozí úraz elektrickým proudem, zvláště v prostředí s vysokou vlhkostí – za deště, u bazénu, na lodích apod.).

    • B. 

      Možné jen na pokyn dispečera/dispečerky tísňové linky (laik nedokáže posoudit nutnost provedení výboje).

    • C. 

      Možné bez omezení, u člověka s náhlou zástavou oběhu může jít o život zachraňující výkon.

  • 26. 
    Tonoucího, který byl vytažen z vody, je v bezvědomí a chrčivě, ale zřetelně a pravidelně dýchá:
    • A. 

      Uložíme do polohy na boku, vyčistíme dýchací cesty, podpoříme vykašlávání několika "herdami" mazi lopatky a pečlivě sledujeme stav dýchání.

    • B. 

      Uložíme do polohy na břiše, pokud možno hlavou dolů, a opakovaným mačkáním hrudníku vytlačíme co nejvíc vody z plic a dýchacích cest.

    • C. 

      Uložíme na záda a ihned zahájíme resuscitaci.

  • 27. 
    Postižený zkolaboval, má křeče (záškuby) celého těla či končetin, nedýchá, modrá. Postiženého:
    • A. 

      Otočíme na záda, zakloníme hlavu a (pokud je to nutné i násilím pomocí vhodného nástroje) otevřeme ústa a vytáhneme jazyk, aby se nedusil.

    • B. 

      Ponecháme v poloze jaké je, zajistíme jeho bezpečnost, aby se během křečí o něco nezranil, voláme záchrannou službu a s dalšími kroky vyčkáme, až křeče odezní.

    • C. 

      Otočíme jej do stabilizované polohy na boku, přiměřenou silou bráníme křečím a počkáme cca 5-10 minut až křeče odezní a stav se upraví. Pokud se stav do té doby nezlepší, voláme záchrannou službu.

  • 28. 
    Postižený zkolaboval, nevnímá, měl křeče celého těla, které již odezněly. Postiženého:
    • A. 

      Otočíme na záda, ověříme stav dýchání, a pokud nedýchá zřetelně a pravidelně, zahájíme resuscitaci.

    • B. 

      Uložíme do „stabilizované“ polohy, zřejmě šlo o záchvat padoucnice, postižený se zpravidla sám vzpamatuje, pokud by se do 10 minut neprobral, zavoláme záchranku.

    • C. 

      Otočíme na záda, a pokud nedýchá, zahájíme dýchání z plic do plic.

  • 29. 
    Postiženého, který je po úrazu v bezvědomí, ale pravidelně a zřetelně dýchá, do příjezdu záchranné služby:
    • A. 

      Ponecháme v poloze v jaké je, trvale sledujeme stav dýchání zda případně nezvrací (pokud ano, otočíme jej šetrně na bok, aby zvratky vytékaly).

    • B. 

      Uložíme do „stabilizované“ polohy.

    • C. 

      Otočíme do polohy na zádech a důkladně zakloníme hlavu, abychom lépe uvolnili dýchací cesty.

  • 30. 
    Postižený včera večer upadl, uhodil se do hlavy, dnes ráno je nápadně ospalý, při pokusu o komunikaci zmatený, zvrací.  Odbornou lékařskou pomoc:
    • A. 

      Je zbytečné volat, do 24 hodin se stav zpravidla upraví sám.

    • B. 

      Lékařskou pomoc voláme až podle toho, jak se rozhodne postižený.

    • C. 

      Vždy je nutné vyhledat lékařskou pomoc (případně zavolat záchrannou službu).