Základy První Pomoci

Laik by neměl rozhodovat o ukončení resuscitace. Jediným "legálním" důvodem je úplné vyčerpání zachránců.

Osvědčený postup. Poloha vleže zvýší krevní tlak a zhorší krvácení, obdobně teplé tekutiny. Krev je dobře vysmrkat resp. zachytit do kapesníku, buničiny apod., NEPOLYKAT.

Chladit, chladit, chladit, nic dalšího. Pozor ale na riziko podchlazení, zejména u dětí - chladit je potřeba jen postiženou plochu, ne celé tělo! Pokud je postižená plocha rozsáhlá, je potřeba chladit zejména krk a obličej,případně oblast genitálu.

Hlavně klid, pokud možno podat léky proti alergii a chladit a chladit. Tím se dá velmi účinně bojovat s hrozícím otokem tkání až do příjezdu záchranné služby.

Jde o typické příznaky infarktu -> klid, okamžitě volat záchranku a HLÍDAT postiženého. Zástava obvěhu je typickou komplikací v takovém případě, takže pokud by zkolaboval a přestal komunikovat, okamžitě zahájíme resuscitaci.

Heimlichů manévr je účinnou volbou, v případě kolepsu a vzniku bezvědomí má podobné účinky i nepřímá masáž srdce.

Vystřikující krev je zánámkou tepenného krvácení a je tedy třeba jednat energicky - stlačit ránu a přiložit na ni tlakový obvaz (případně i ve více vrstvách). Pokud použijeme škrtidlo (velmi výjimečně, to už musí být!), přikládáme je VŽDY tam, kde je jen jedna kost a tepna vede podle ní - tj. v paži nebo ve stehně. Pokus o zaškrcení v předloktí nebo v bérci se nemůže podařit - zde jsou dvě kosti vedle sebe, tepny vedou mezi nimi a jsou jimi chráněné. Zaškrcením stlačíme pouze žíly a paradoxně ještě zhoršíme krvácení.

Podle moderních poznatků má klíčovou úlohu v resusictaci nepřímá masáž srdce. Musí být ovšem prováděna technicky správně a hlavně NEPŘERUŠOVANĚ. Dýchání je až sekundární, má omezený význam v některých specifických situacích (např. u tonoucích, intoxikovaných, často u dětí apod.)

Opět úraz - a priorita obnovení životních fukcí. Pokud není zbytí, jednáme - v "prvním kole" zkusíme jednoduchý záklon hlavy přímo v autě, pokud to nepomůže, je potřeba postiženého "za každou cenu" dostat ven a zahájit oživování.

V této situaci - ale u dětí vždy - začneme zachrańování pokusem o vypuzení cizího tělese z dýchach cest. Právě ucpání dýchacích cest "vdechnitím" cizího tělesa (buráku, korálku, bonbónu apod.) je totiž nejčastější příčina akutního vzniku kritického stavu u dětí.

Malá "finta" - je potřeba zavázat obě oči - pohybují se totiž "spolu" a pokud bychom nepostižené oko ponechali bez "zaslepení", bude při jeho pohybech postižený hýbat i tím nemocným a zhoršovat si poranění.

Zajistěte sucho a hlavně TEPLO. O zbytek se postará příroda a posádka záchranky, která za chvíli dorazí...

Obdobně zde - komunikuje - tj. žádné extra manipulace, hlavně to teplo...

Bezpečné uložení opilého je jedna z mála situací, kdy je stabilizovaná poloha vhodná - pro velké riziko zvracení.

155 je správně. 112 obsluhují hasiči (a případně vás stejně spojí na 155ku), 158 je policie.

Uprostřed hrudníku na hrudní kosti. Žádné prsty, žádné centimetry.

100 x za minutu, nebo, chcete-li - "skoro 2x za sekundu"

Jde o typický obraz prvních desítek sekund po vzniku náhlé zástavy oběhu. Nenechte se zmást ojedinělými nádechy - jde o nedostečné "lapavé dechy", které jsou zcela typické pro první desítky sekund po zástavě srdce. Hrubou chybou je záměna za "normální dýchání" a otočení do stabilizované polohy - nejenže není zahájena ressucitace HNED (což výrazně zvyšuje naději postiženého), ale navíc tato poloha významně znesnadňuje rozpoznání toho, že pacient "dodýchal" úplně a resuscitace není zahájena ani pak.

Pokud ještě alespoň nějak dýchá, patří postižený na bok, snažíme se podpožit "vykašlání" případného obsahu dýchacích cest. Pokud se dostane voda až do plic, vstřebá se, s tou se nemusíme zabývat.

Pokud postižený má křeče celého těla, v žádném případě nic nepodnikáme NÁSILÍM. Křeče mohou být příznakem nejrůznějších závažných i méně závažných chorob. V každém případě nemá cenu se s postiženým v křeči "prát" - vyčkáme, až křeče odezní, a podle dalšího vývoje se rozhodneme, co dál. Pokud šlo o epilepticý záchvat, postižený začne postupně dýchat a stav se začne velmi rychle vylepšovat. Pokud naopak bezvědomí a porucha dechu přetrvává i poté, co křeče ustanou, zahájíme neodkladnou resuscitaci. NIKDY, opakuji NIKDY nepoužíváme násilí, nesnažíme se např. nástrojem otevřít ústa a "tahat" jazyk - je to zcela zbytečné a jen to způsobí poranění zubů či sliznic s krvácením a rizikem vdechnutí krve.

Záchranáři jsou na cestě, postižený je při vědomí a v daném místě mu nehrozí žádné další nebezpečí -> je zbytečné s ním nějak hýbat nebo se pokoušet "rovnat" zlomenou nohu. Klíčový výkon první pomoci je ten nejjednodušší - přikrytí. Jde o významnou prevenci rozvoje šoku.

Ideální je ohřívání přiměřenou rychlostí, nejúčinnější pro ohřátí tělesného jádra jsou teplé nápoje. V žádném případě netřít sněhem, můžete jen poškodit pokožku, třením sněhem žádné teplo rozhodně nevznikne, naopak.

Postižený s potížemi s dýcháním by měl sedět - měl by mít možnost zapojit tzv. pomocné dýchací svaly - zejména svaly, které vedou od horních žeber ke krku a klíční kosti. Proto je výhodné, pokud může zafixovat pletenec pažní o vhodnou podložku - např. okraj židl nebo postele. Současně v této poloze útroby klesnou směrem dolů a netlačí na bránici (což je další sval, podstatný pro dýchání). Pokud ovšem dojde kromě poruchy dechu ke vzniku bezvědomí, nezbývá, než postiženého uložit na záda na zem a případně zahájit resuscitaci.

Hmatání tepu je hrubá chyba - ve stresu můžeme cítit vlatní tep "bušící do konečků prstů" a tento typ mylně považujeme za tep postiženého. Jde o jeden z "mýtů", který je velmi často k vidění např. v televizi a bohužel často jej různí laičtí autoři opisují z příručky do příručky...

Není-li zřetelne patrné dýchání, má prioritu obnova této životní fukce. Prioritu přede vším, a to i za cenu rizika spojeného s manipuací s pacientem - udušený pacient s "naprosto zdravou páteří" není dobrý výsledek...

AED může v ČR obsluhovat úplně každý, je to bezpečný přístroj, který nevytvoří výboj, pokud sám neusoudí, že je "ta správná chvíle".

Pozor na saponáty - rády pění a vdechnout takovou pěnu je velmi nepříjemé (zničí picní sklípky). Takže žádné zvracení!

Ojedinělé nádechy mohou znamenat jen obnovení lapavých dechů, po pulsu vůbec nematáme (to je jeden z největších omylů první pomoci - není to spolehlivé!). Resuscitaci ukončíme jen tehdy, pokud postižený začne jakkoliv aktivně regovat - mrkat očuma, hýbat rukama apod.

Cizí těleso charakteru hřebíku nebo střepu lze z dlaně bez problémů vyndat. Případné krvácení nebude velké, a pokud by nastalo, umíme je řešit (obvyzem). Je zbytečné riskovat dalšího poranění při transportu. Pokud ovšem cizí těleso nejde vyndat hladce (třeba rybářský háček), necháme to na doktory, kteří to předem umrtví. NIKDY naopak nevyndaváme cizí teleso zabodnuté do tělní dutiny - břicha, hrudníku apod. Zde je velmi reálné vnitřní zranění a laicky neřešitelné vnitřní krvácení.

Jeden z mýtů první pomoci... Zkuste si, jak se vám bude dýchat s nohama nahoře, navíc, pokud ještě máte něco polámaného... Přitom "přesun krve" z končetin do těla je tak malý, že nemá žádný měřitelný vliv na stav oběhu v časovém horizontu delším, než několik desítek sekund.